Podstatou je předehřátí řezaného materiálu na zápalnou teplotu a následná intenzivní oxidická reakce (mající za následek velký vývin tepla, který zapříčiní spalování řezaného materiálu) v proudu řezacího kyslíku za současného vzniku oxidů železa a strusky. Pro dosažení zápalné teploty se používá tzv. nahřívacího plamene, který je směsí některého z hořlavých plynů a kyslíku – používá se například kyslíko-acetylenový plamen. Teplota kyslíko-acetylenového plamene dosahuje 3160 °C.
Aby mohla být použita metoda řezání kyslíkem, je nutné, aby kov splňoval určité podmínky, a to:
Dobře řezatelné materiály jsou především nelegované, nízkolegované oceli, ale i ocelolitina. Při vyšším obsahu uhlíku (asi od 0,3 do 0,6 %) se musí materiál vždycky předehřívat nebo žíhat, aby se zabránilo ztvrdnutí a popraskání hran řezu.
Řezání kyslíkem se používá pro tloušťky materiálu od 3 mm výše. Materiály, které není možné řezat běžnou technologií, jsou téměř všechny neželezné kovy jako hliník, měď, chróm, nikl, mangan aj.